Laudatio post mortem

Poslední léta komunistického režimu byla u nás charakterizována aktivizací složek StB a přímo z Moskvy řízené KGB. Doba ale nevyhnutelně spěla k revoluci, k velkému třesku, k přerodu a zániku věcí, které nebyly životaschopné. A právě v pulzující porevoluční době dokončil studia psychologie na vojenské akademii v Brně i Radek Filo.

Devadesátá léta a období do roku 2001 pak byla charakterizována obrovským vzepětím bojů o uchopení a rozdělení Evropy. Balkánské konflikty přerostly v bratrovražednou válku a úhelným kamenem byla situace na farmě Ovčara, kde byly desítky lidí, muslimů i Chorvatů, zavražděny srbskými bojůvkami. Vukovar a Vinkovci, které jsme v době nesvobody navštěvovali, se staly symboly pro všechny další generace – podobně jako Osijek.

Nebylo mnoho těch, kteří by dokázali pracovat pro humanitu, svobodu, pro ochranu měkkých cílů a pro uchování evropských hodnot v rámci NATO a EU – tak jako náš kolega Radek.

Celou dobu působil pro Českou republiku, pro NATO a pro naše spojence – neokázale, jasně a zřetelně. Hrdinské činy, které vykonal, by vydaly na několik románů Fredericka Forsytha, ale mnohé z nich se už nikdy nedozvíme. Možná až naši potomci za sedmdesát let.

Po 11. září 2001 přišel další přerod – a náš novodobý hrdina se plně oddal práci pro republiku. Šel se svou kůží na trh a byl – a dodnes je – tak vnímán mnohými odpovědnými lidmi. Ti však nejsou zasvěceni do celé materie. Byl člověkem několika tváří – ale především zůstal opravdovým člověkem.

Náš kolega, významný český hrdina, magistr a inženýr Radek Filo, byl v noci z 2. na 3. září 2025 povolán k jiné jednotce. Příliš brzy. Ve věku sotva 55 let.

Radkovi vděčí české ženy, děti i muži za to, že na našem území nedošlo k žádnému teroristickému útoku. Vděčíme mu za jeho invenci, laskavost, kamarádskost, za jeho úsměv, ale i za jasné postoje, nebojácnost a velkou schopnost analytického myšlení i operativního jednání.

Na počátku brutální agrese Ruské federace – říše zla – proti Ukrajině jsme se znovu setkali a začali být aktivní. Ze spolupráce našeho kolegy, jeho přátel a kamarádů vzešla záchrana první stovky dětí a žen – manželek a dětí vysokých důstojníků ukrajinské armády.

Ne všechno může být psáno a řečeno. Následně se v rámci organizace Paraborn podílel s našimi kolegy na mapování hrozeb nedobrovolného odběru orgánů u lidí zajatých ve filtračních táborech na Donbasu a a na mnoha dalších aktivitách.

Radek Filo odešel uprostřed své práce. Některými obdivován – těmi, kteří věděli. Jinými obcházen – těmi, kteří se báli o svá místa. Ale především odešel kamarád a kluk s klukovskýma očima.

Dámy a pánové, pane prezidente ČAKO, příslušníci složek a členové ČAKO – povstaňme, skloňme hlavu a vzpomeňme na našeho kamaráda, který se z oblak dívá svýma chlapecky bystrýma očima.

Vážený kolego, milý Radku: Non verba sunt, facta sunt. Per aspera ad astra.

Nikdy neuhneme. Jedeme dál. Tvoji věrní.