Slovenská a Maďarská podpora režimu Putina, i pokud by se týkala pouze zájmů o energetické suroviny, jakožto že je daleko vyšší, nemá pouze takto simplexní rozměr a představuje daleko vyšší bezpečnostní riziko pro EU. Právě ruský energetický průmysl je zdrojem kofinancování nástrojů hybridní války a její důsledky vedou k migrační krizi do EU, což Orbán s Ficem nejen že nechtějí vidět, ale dle instrukcí Moskvy ani nesmí. Nakonec i s jejich ekonomickými úspěchy ve svých zemích se drží tradice, „je lepší být vítěz v komunismu, než poražený v kapitalismu“.
Nejsou jediní, nakonec bývalý rakouský ministr zahraničí pracoval pro Rosneft a bývalý německý kancléř pro Gazprom, tak jako bývalý francouzský premiér současně pro Zarubezneft a Siber. Máme zde i českou stopu zesnulého úspěšného podnikatele, který recipročně kofinancoval institut Václava Klause.
Rusko se již dlouhodobě snaží o rozšíření svého vlivu v subsaharské Africe s cílem vyvolat politickou nestabilitu a protizápadní nálady, včetně vyvolávání migračních vln do zemí EU, jako jeden ze svých mnoha nástrojů hybridní války. Rusko prostřednictvím „soukromých vojenských organizací“ kofinancovaných ze společností jako je Gazproma a Rossneft poskytují relativně levné vojensko-bezpečnostní služby, včetně dodávek zbraní a protipovstalecký výcvik na podporu jím dosazovaných diktátorů. Zesílení ruského vlivu prohlubuje problémy, které subsaharskou Afriku sužují a které mají přímé důsledky pro členské země EU, včetně Česka, v dopadu na migraci, zneužívání obilné dohody Ruskem k vydírání západních zemí.
Wagnerovy jednotky PMC Wagner sehrály v minulosti klíčovou roli pro Ruskou podporu vládních převratů v Africe (Mali, Nigérie, Senegalu, Středoafrická republika, atd.) a následné využití přírodních zdrojů (těžba zlata, uranu, diamantů, plynu a ropy), které jsou významným zdrojem kofinancování ruských vojenských aktivit na Ukrajině. Je otázka pár měsíců, kdy se tyto aktivity projeví v Gruzii, aby si vytvořily podmínky pro přesun ruské Černomořské flotily.
Po rozpuštění vojenské soukromé organizace PMC Wagner došlo k jejich opětovného přesunu do zájmových oblastí Ruska v Africe a současně do popředí vstoupily i nové vojenské organizace, a to [1]PMC Redut a organizace, které jsou kofinancovány ze státní společnosti [2]Gazprom. V únoru 2023 Michaile MIŠUSTIN potvrdil zřízení soukromé bezpečnostní organizace, která byla zřízena ve prospěch společnosti Gazprom v souladu s tzv. energetickým zákonem, kdy bylo deklarováno, že se jedná o „bezpečnostní ochranu především tranzitních zařízení společnosti, a to s odůvodněním na teroristické akce vedoucí k poškození Nord Stream-1 a Nord Stream- 2, v září 2022“. Faktem je, že přes veškeré oficiální ruské deklarace, PMC Redut stále kompenzuje problém ruských ozbrojený sil zajistit dostatečný nábor personálu v návaznosti na ruské ztráty v konfliktu a potřebu doplňování rezerv.
Na rozdíl od PMC Wagner je PMC Redut velmi striktně řízena řízena a financována Hlavním zpravodajským ředitelstvím ruského generálního štábu (GRU), a to přerozdělením zdrojů ze společnosti Gazprom ve prospěch potřeb GRU. V současné době PMC Redut působí na Ukrajině v organizační struktuře brigády se svou vlastní základnou „Triguliai“, která je dislokována v Kotovsku v rámci regionu ruského Tambova. Část personální rezervy je pokryta z bývalých příslušníků PMC Wagner, kteří se nerozhodli podepsat kontrakt v rámci běloruské obdoby "GardService", jejichž příslušníci jsou školeni a zapojeni do součinnosti s běloruskou 5. brigádou speciálních sil.
Při mojí nedávné „otočce v Libyi“ bylo potvrzeno, že GRU přebírá částečnou kontrolu nad jednotkami Wagnerovy skupiny v Africe, především v Libyi. Tomuto stavu předcházela jednání ruské strany s Belqasim HAFTAR-em a generálmajorem Ahmed al-MISMARI-m v Bengází. Cílem bylo připravit podmínky pro Dohodu o vojenské spolupráci (dodávky systémů protivzdušné obrany a výcviku pilotů) v reciprocitě za získání koncese na letecké a námořní základny v Libyi. Což se de facto se jedná o formalizování některých z aktivit, které dříve realizovaly jednotky PMC Wagner. Dál bylo cílem Ruské federace získat přístavy v Libyi, které by mu umožnily rozšířit vojenské základny blíže k EU. Cílem byla i příprava na kompenzaci v prostoru pro „Černomořskou flotilu“ a strategického rozšíření ruské infrastruktury, zahrnující letiště, základny, zkušební polygony, radarové stanice a námořní zařízení. První aktivitou má být získání trvalých dokovací práva v libyjském přístavu Tobruk, což by ruskému vojenskému námořnictvu umožnilo operovat ve Středozemním moři, de facto v blízkosti Řecka a Itálie.
Tehdy vedením této operace pro převzetí aktivity po PMC Wagner byl pověřen ředitel zahraničních operací vojenské zpravodajské služby GRU, Andrej AVERJANOV. Jednotky PMC Wagner v současnosti stále působí na libyjských základnách v Al-Shuwerf; Sirte Al-Khadim; (Jufra, Brak Al-Shati, které jsou v blízkosti lukrativních ropných nalezišť). GRU deklarovalo, že jednotky PMC Wagner nejsou schopny zajistit plnou podporu, kterou HAFTAR potřebuje ke konsolidaci Libye. Dále s vědomím Ruské federace probíhají jednání mezi syrskou a libyjskou stranou (Saddám Haftar, Belqasim HAFTAR a [3]Maher al-Assad; Bašár al-Asad) v oblasti ekonomické, vojenské a zpravodajské spolupráce.
[1] V součinnosti za MO RF: plk. Sergej DROZDOV – (pověřený vedoucí 2. správy hlavní organizační a mobilizační správy Generálního štábu OS Ruské federace, tj. organizační jednotka zodpovědná za organizaci odvodů a personální obsazení vojska); zástupce velitele GRU Vladimír ALEXEJEV;
[2] Společnost poté založila společnost v Omsku na Sibiři s názvem "Gazpromněfť Security"
[3] Bratr prezidenta Bašíra Al- Assada. Generál Republikánské gardy, patřící k tvrdému jádru Alawitů. Podílí se na řízení zahraničních vojenských speciálních operacích.
Comments